Jsem smutný a nešťastný pes

neděle 6. říjen 2013 09:35

Vašek Vašák

Jsem německý pinč, je mi teprve něco přes rok, ale už jsem toho v životě zažil dost. A teď zrovna potřebuju poradit.

 

Kdo byla moje maminka a kdo můj tatínek, si nepamatuju. Jsem nalezenec. Naštěstí jsem brzo našel domov. Když si mě ten mladý pár vybíral, snažil jsem se být co nejroztomilejší. Vím přece, co na lidi působí. Vrtěl jsem ocáskem – vlastně tím, co po něm zbylo - a visel jim na rtech. Pokud jsem nerozuměl, co po mně chtějí, zvedl jsem jedno ucho nebo dal hlavu na stranu. Mohli se potrhat smíchy. Nerozmýšleli se dlouho. Pak mně koupili vodítko a zavedli k panu doktorovi, který mi píchnul pár injekcí. Nebylo to nic příjemného, ale dalo se to vydržet. Mohl jsem se zbláznit štěstím, když jsem spatřil svůj pelíšek. A ty procházky! Než jsem očichal všechny rohy a pachy, kterém jsem neznal, no dovedete si to představit? Brzo jsem se skamarádil se sousedovou pitbullkou. Byla strašně líná a sotva se hýbala. To my, pinčové, jsme neustále v pohybu.

1.jpg

Moje panička a páníček si mě od prvního okamžiku oblíbili. Jediné, na čem jsme se neshodli, bylo, když jsem se snažil v jejich nepřítomnosti uklidit náš společný byt. Nechápu, co jim vadilo na tom, že boty patří do postele a papíry v koši se musejí rozžvýkat na co nejmenší kousíčky. Taky se mohli pominout, když jsem na ně při příchodu z práce samou radostí skákal. Vy, lidi, vůbec nevíte, co je to radovat se. Jste studení čumáci.
Horší bylo, že se moji páníčkové začali časem spolu hádat, až se nakonec rozešli. Myslel jsem, jak se budou o mě přetahovat, ale oni si mě přehazovali, jak horký brambor. Nakonec si mě vzala ona a přestěhovali jsme se k jejím příbuzným.

2.jpg


Je tam zahrádka, dvě kočky a starý pes. On proti mně nemá, ale kočky se ustavičně ježí a syčí. Snažím se jich nevšímat. Panička chodí na celý den do práce a vrací se až pozdě večer. Po pravdě řečeno - je to strašná nuda a já se potřebuju nějak zabavit. Jsem ještě malý kluk. Ale já jí to odpustím. Je přece jediný tvor, kterého na světě mám. Udělal bych pro ni všechno. Aby se nenudila, připravím jí vždycky nějaké překvapení. Jednou strhnu záclony, podruhé vyskočím na stůl a okoušu její oblíbenou květinu, potřetí se vyčurám u dveří. Zatím jsem jí svými kousky do noty příliš nekápl, ale jednou to určitě vyjde.

3.jpg

Horší je, že jsem nedávno zaslechl, jak svému novému kamarádovi říká, že už mě má dost a že mě dá prvnímu člověku, který mě bude chtít. Kdykoli se teď vrací domů, doslova se roztřesu strachy, jestli někoho takového nevede. Jsem z toho smutný a nešťastný a nevím, co dělat, abych se jí zavděčil. Poradíte mi?

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
12,24 (VIP)

Tipy autora

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky