Nejzlodějovatější zloděj

pondělí 11. listopad 2013 09:05

Ilustrační foto
jruzicka.blog.idnes.cz

Za ta léta, co se znám, jsem na sobě vypozoroval, že mám tendenci ulpívat na věcech, které jsou mi milé a k nimž mám nějaký vztah. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, prostě to tak je. Bohužel prakticky kdykoliv může nastat situace, že člověk o řadu takových "zbytečností" přijde. 

Příběh první
Začnu nejčerstvější příhodou. Už nějakou dobu nám rekonstruují byt. Zhruba před měsícem jsem vynesl na chodbu v krabicích od banánů knihy (jen na pár hodin, aby se nezaprášily). Ty nejcennější jsem nacpal do ohromné sportovní tašky. Byla mezi nimi Bible z konce 18. století po tatínkovi a také spousta exemplářů s věnováním autorů, často velmi osobním. Se všemi jsem se více či méně znal, řada z nich už ovšem nežije nebo je pravděpodobně do konce života nepotkám. Jen namátkou šlo o Václava Havla, Pavla Tigrida, Adolfa Branalda, Vlastimila Brodského, Lídu Baarovou, Beno Blachuta, ale i Roberta Fulghuma, Madeleine Albrightovou, Raifa Disdareviče (jediného bosenského prezidenta bývalé Jugoslávie), Reinholda Messnera, kardinála Duku.  
Než jsem se vrátil s novou várkou, byl třicetikilový bágl fuč. Vyběhl jsem na ulici, ale ani povědomou tašku, ani žádného pobertu, který by vlekl cosi podezřelého, jsem nezahlédl. Že by to měl na svědomí někdo z domu, vylučuji. Všichni jsou slušní lidé.
Až do večera jsem prohledával v širokém okolí popelnice a obvolával antikvariáty. Nic. Přemýšlel jsem, k čemu to tomu bezdomovci bude (nikdo jiný mě nenapadl, tudíž jsem jako nejpravděpodobnější důvod krádeže spatřoval v touze po mé zánovní tašce). Možná si řeknete, že dělám humbuk pro obyčejné knihy, ale pro mě nebyly obyčejné, protože s každým věnováním byl spojen nějaký, byť jen nepatrný příběh, který jim dával úplně jiný význam. 
Vzpomínám si, jak se mi kdysi chlubil Raoul Schránil svojí úchvatnou sbírkou podpisů a vyprávěl, jak třeba "ulovil" Herberta von Karajana. V jednom vídeňském divadle si všiml, že sedí ve vedlejší lóži a aby nerušil, poslal za ním s památníčkem zřízence. Ten se za chvíli vrátil s omluvným gestem, že ho Mistr odmítl. „Tak se tam, prosím, vraťte a zeptejte se, jestli mu není dost dobrá společnost Franze Lehára či Emy Destinové?“ Když zřízenec vzkaz vyřídil, věhlasný dirigent mu nasupeně vytrhl z ruky tužku a podepsal se.

Příběh druhý
Stal se před půl rokem. Koupil jsem si hard disk, kde jsem chtěl zálohovat fotografie. Hudbu už jsem si tímto způsobem uložil před měsícem, a aby byla pořád při ruce, připojil jsem ji trvale k počítači. Když jsem propojil s computerem nový hard disk, začal mi pomocí obrazovky klást nejrůznější otázky (tenhle proces nesnáším). Bezmyšlenkovitě jsem na ně odpovídal volbou buď symbolu Ano, nebo Ne. Nakonec se mě to zeptalo, přeji-li si disk zformátovat. Nepřekvapilo mě to. U nových paměťových nosičů jsou takové operace běžné. Odkliknul jsem tedy, že ANO. Když byl proces u konce, ukázalo se však, že jsem nezformátoval nový disk, ale starý, na němž jsem měl veškerou muziku, kterou jsem vytvořil za posledních deset let!
Druhý den mi poradil kamarád, abych si pořídil software, který dokáže zformátovaný disk oživit. Resustitační akce trvala nekonečné tři dny, po nichž jsem zjistil, že všechna zachráněná data jsou přejmenovaná a naházená v jednom „pytli" tak, že už nikdy nezjistím, co k čemu patří.

Příběh třetí
Je nejstarší, jelikož se udál po povodních v roce 2002. Stál jsem na dvorku před smrdutou hromadou, z níž jsem se snažil zachránit staré fotografie, vysvědčení, dopisy, na nichž mi záleželo, a ještě ke všemu mi do ní spadly brejle, které jsem si koupil za spoustu peněz (a nikdy už jsem je nenašel). Připadalo mi, že se celý svět postavil proti mně. Nekonečné minuty jsem přemýšlel nad tou spouští, co si počít (tím spíš, že mi pár minut předtím vojáci, kteří nám měli být k ruce, odmítli pomoc, že prý k tomu nemají rozkaz).
Nakonec jsem bezvýchodnou situaci vyřešil tak, že jsem hodil těch pár věcí, které jsem se snažil zachránit, zpět na hromadu a pak jsem ji (i s nimi) začal pomalu likvidovat. Ale drásalo mi to srdce.

Řada lidí (která mé zkušenosti nemá), mi radí, abych to pustil z hlavy, že jsou to JEN VĚCI. Ve stejný okamžik se mi ovšem vybavila básnička Jiřího Wolkera, kterou jsme na základní škole museli umět zpaměti a dodnes ji kupodivu umím odříkat.

Jiří Wolker: Věci 
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, 
protože všichni nakládají s nimi, 
jako by nežily, 
a ony zatím žijí a dívají se na nás 
jak věrní psi pohledy soustředěnými 
a trpí, 
že žádný člověk k nim nepromluví. 
Ostýchají se první dát do řeči, 
mlčí, čekají, mlčí, 
a přeci 
tolik by chtěly trochu si porozprávět! 
Proto miluji věci 
a také miluji celý svět. 
Host do domu (1921) 

Ano, miluji své věci, obzvlášť některé, a když o ně přijdu, je mi to líto. Jediným řešením, které jsem z dané situace dokázal myšlenkově vytěžit, je, nelpět na nich, čímž se mi nejspíš ohromně uleví. Ale vysvětlujte to někomu, kdo má své „mlčenlivé soudruhy“ rád.

 „Důležitější jsou zážitky a vzpomínky. Ty ti nikdo z hlavy nevezme,“ radil mi nedávno až otcovsky o dost mladší kamarád. Principiálně měl pravdu. Praxe ovšem může být docela jiná. Na jeho omluvu lze říct, že on ještě zloděje, který se skutečně před ničím nezastaví, nezná.
Pokud je mezi vámi někdo další takový, prosím, seznamte se: Jeho Veličenstvo Skleróza.
A teď (s prominutím) babo (dědku) raď.

Vašek Vašák

Vašek VašákRe: Polovina příspěvků22:3116.11.2013 22:31:53
Kritikpolovina příspěvků23:1415.11.2013 23:14:17
Vašek VašákRe: Lída V.23:3012.11.2013 23:30:53
Vašek VašákRe. Ivana F.23:2612.11.2013 23:26:24
Vašek VašákRe: Zip23:1812.11.2013 23:18:39
Lída V.Věci moc neadoruji,22:0612.11.2013 22:06:25
Ivana F.Sbíráme proto, abychom nezapomněli.20:2112.11.2013 20:21:06
ZipRozumím...17:4812.11.2013 17:48:26
Vašek VašákPavle, děkuji za slova útěchy21:0811.11.2013 21:08:44
Pavel KonzbulZtráta může zranit i osvobodit20:4211.11.2013 20:42:35
Vašek VašákMarku, děkuji,20:3211.11.2013 20:32:49
Marek TrizuljakVzdor velice nepříznivým věcem, které zmiňujete20:2411.11.2013 20:24:37
Marek TrizuljakVzdor velice nepříznivým věcem, které zmiňujete20:2411.11.2013 20:24:37
Vašek VašákDíky, Svatavo20:0111.11.2013 20:01:39
SvatavaRozumím vám.19:2411.11.2013 19:24:31

Počet příspěvků: 15, poslední 16.11.2013 22:31:53 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
12,18 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.