Foto nepovoleno

pátek 13. prosinec 2013 11:15

Ilustrační fotografie

Chantal je milá a chytrá dáma, ale dohodnout se s ní na fotografii, bývá někdy problém. Kvůli tomu nemohlo dojít k otištění následujícího rozhovoru. A protože článek bez fotky blog unese spíš, než časopis, a mně přišlo líto zahodit už autorizovaný rozhovor, přečtěte si ho alespoň v této podobě.

 

Češi už ji dávno nevnímají jen jako bývalou manželku Bolka Polívky, ale také jako výbornou herečku s výrazným zájmem o osudy lidí, kteří potřebují pomoci.

 

Jak vás tady oslovovali za totality? Říkali vám: paní Poullainová?
Většinou mě oslovovali paní Chantal. U nás se madame Chantal neříká, ale tady, v Čechách mě všichni znají prostě jako „Chantal“, proto jsem také pojmenovala svoji knížku Chantal – Život na laně. Ve Francii se běžně používá madame Poullain. Když jsme se brali, tak mi na úřadech dokonce říkali paní Chanel. To mi připadalo rozkošné.

Jaké jste měla pocity, když jste sem přijela poprvé?

Poprvé jsem se v Čechách objevila v zimě 1979 a tenkrát mě udivilo, že se na letišti pohybovalo jen velmi málo lidi. Ale pak jsme šli s Bolkem přes Karlův most, sněžilo, padaly obrovské vločky a most osvětlovaly lucerny. Bylo to náramně romantické. Další příjezd už byl autem, když jsme se vraceli z ciziny. Vzpomínám si, že jakmile jsme se blížili k hranici, začala jsem cítit dusno, které nás obklopovalo. Uvnitř v autě nastalo ticho - Bolek i technik se potili. Projeli jsme, uplynulo asi sedm minut a kluci najednou propukli v řev, jak už se těšili za rodinami a kamarády. Večer jsme přijeli do Brna a já se zeptala: „Tady někdo žije?“ Všude byla tma, zatímco já byla zvyklá na osvícená města. Moje pocity z té atmosféry byly smíšené. Na jedné straně jsem se těšila, že poznám Bolkův svět a na druhé straně jsem se bála, co mě očekává.

Za jak dlouho jste začala komunikovat v češtině?

To trvalo strašně dlouho. My jsme se s Bolkem doma bavili francouzsky a částečně anglicky. On byl potvora, francouzsky se mnou chtěl mluvit proto, aby se ještě víc naučil. Četl dokonce francouzské knihy a moc ho to bavilo, takže se zlepšoval, zatímco já na tom byla s češtinou pořád stejně. Navíc mě nikdo neopravoval. Naopak z mých českých pokusů měli známí srandu, včetně Bolka, který použil později známé rčení „neumí čésky“. Dodnes dobře neumím, částečně je to i moje vina.

Co jste Bolkovi vařila, nebo vařil on vám?

Bolek neumí uvařit ani brambory.

Jedli jste spíš francouzská jídla, nebo i česká?

Naučila jsem se pár českých jídel. Bramborový salát, guláš - přesně, jak má být: stejná váha masa a cibule, svíčkovou, kterou umím velmi dobře, ale knedlíky jsem vždycky koupila v prášku. Jinak se ale u nás jedla spíš francouzská jídla.

A co jste pili?

Jsem milovníkem koňaku a dobrých vín - pít pro mě znamená udělat si radost. Tady se ale tehdy nepilo pro radost, ale aby se zapomnělo. A střídalo se všechno možné. Nebylo to vychutnávání, ale opíjení. Rozuměla jsem tomu.

Byla se tady za vámi tenkrát podívat vaše maminka?

Na svatbu, kterou jsme měli na Špilberku, přijela celá moje rodina. Máma tady byla víckrát a moc se jí tady líbilo. Samozřejmě věděla, že každý den není pro mě jednoduchý, ale cítila, že důvod, proč jsem tady, je důležitější, než cokoli jiného. Velmi silně jsem vnímala některé rozdíly - prostředí v nemocnicích a ordinacích bylo příšerné, nebyly léky, ale lékaři byli i před listopadem na vysoké úrovni. Málokdo si uvědomuje, jak funguje zdravotnictví v jiné zemi. Třeba můj syn říkal, že prožil na zkušené venku na vlastní kůži neuvěřitelné peklo. Až v Kanadě si začal vážit našeho zdravotnictví.

Vladimír v Kanadě studoval?
Dělal tam školu, která byla přípravou na Cambridge. Ovšem když získal certifikát a vrátil se, prohlásil, že je Čech jak poleno a přihlásil se na DAMU. Ještě ho čeká rok studia.

Bydlíte spolu?

Ne, už má svůj byt. Blízko mého. Vidím ze svého, jestli svítí…

Má Vladimír smysl pro humor?

Vladimír má krásný humor. Někdy třeba kritický vůči mně, ale současně něžný a inteligentní. Patří k několika málo lidem, kteří mě dokážou neuvěřitelně rozesmát. Někdy mu zavolám: Vladimíre, potřebuju rozesmát!

Je jeho humor podobný spíš vašemu, nebo Bolkovu?

Je to jeho humor. Ale samozřejmě ty geny v sobě má. Bolek mě také vždycky rozesmál. Když se mě někdo zeptá, co je pro mě u mužů důležité, odpovím, že samozřejmě charakter, umět se radovat ze života a hlavně smysl pro humor. Umět mě rozesmát.

Bolek byl vaše životní láska. Chtěla byste ještě takovou někdy prožít? Je to vůbec možné?

Když jsme se tenkrát potkali, nemuseli jsme si říct ani slovo a hned jsme oba věděli, že k sobě patříme. Chci věřit, že mě ještě potká něco silného! I když to bude stejně silné, bude to jiné.

Nebrzdí vaše vzplanutí trošku rozum?

Když miluju, nic mě nezbrzdí. Kromě toho, že už nebudu milovat. To bych zabrzdila…

Tak se zachováte jako před dvaceti lety?

Ano. A tak to má být. Kolotoč lásky je ten, který se točí pořád. Bez zastavení…

Napsala jste knihu, která vyšla před Vánocemi, je to životopis?

Nejde o klasický životopis, ale o výsledek silných témat v mém životě, o prožitku a jejich výsledku. Jednotlivé kapitoly se věnují například emigrantství, partnerství, lásce nebo nemoci. Když jsem psala knihu, doufala jsem, že bude mít smysl, že by mohla pomáhat, nebo inspirovat čtenáře. A dneska, po jejím vydání, a mnoha reakcích, už vím, že se mi to podařilo.

 

Chantal Poullain
+ Narodila se 17. 8. 1956 v Marseille.
+ V Ženevě absolvovala divadelní akademii, studovala i v Londýně.
+ V roce 1978 se poznala s Bolkem Polívkou (1949), s nímž má syna Vladimíra (1989).
+ účinkovala v Divadle Na provázku, v Divadle v Hradci Králové i v Národním divadle v Praze. Dnes vystupuje v jejím oblíbeném divadle Ungelt, kde hraje Hru o manželství, Na vaše riziko a Šest tanečních hodin v šesti týdnech. Koncertuje po celé republice s francouzskými šansony, za doprovodu jazzového tria (Š. Markovič, O. Kabrna, V. Švec), vydala album Chansons a připravuje nové cédéčko.
+ Filmy: Šašek a královna, Král Ubu, Konec starých časů, Hrad z písku, Kopytem sem, kopytem tam a další.
+ S Michaelou Zindelovou napsala knihu Chantal Život na laně.
+ Je zakladatelkou a prezidentkou nadace Archa Chantal.

 

Co mám ráda
Úsměv na tváři, to je vstřícný signál. Miluju i upřímnost, svoji rodinu, dobrou hudbu, dobrou knihu, moře, kámen, železo a mám ráda, když je prostor osvícený svíčkami. Všechno, co miluju, jsem popsala ve své knize.

Co nemám ráda
Falešnost, pokrytectví, nevnímání druhého, v zimě bláto, nenávidím bulvár, lež a všechno, co je z plastu. Nemám ráda agresivní probuzení, které mi dokáže zkazit náladu na celý den.

Vašek Vašák

Lída V.Falešný zubař?22:0914.12.2013 22:09:47
Naďa DéJá nic proti18:1013.12.2013 18:10:26
Vašek VašákDíky, Zipe14:2813.12.2013 14:28:42
ZipMoc pěkný rozhovor14:1613.12.2013 14:16:41
Vašek VašákKaždý rozchod13:5213.12.2013 13:52:44
Marek TrizuljakMáte pravdu,13:4213.12.2013 13:42:54
Vašek VašákMarku, díky13:2713.12.2013 13:27:28
Marek TrizuljakVašku, tohle je krásný rozhovor13:2213.12.2013 13:22:01

Počet příspěvků: 10, poslední 14.12.2013 22:09:47 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
14,12 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.