Čo bolo, to bolo. A bylo to hezký II.

čtvrtek 2. leden 2014 11:20

Karel Gott
Vašek Vašák

Většina z vás projevila přání, abych připravil pokračování, tak tady je. Dokonce mě váš milý zájem přivedl na myšlenku, vytvořit ještě třetí díl, protože jsem zjistil, že fotografií i vzpomínek mám opravdu přehršel. Slibuji, že v něm najdete i mladší tváře (kromě té mojí :-).


"Kde jsi koupil ten krásný klobouk?" vyzvídal na mě 'zdvořilý Woody', vlastním jménem Karel Gott, před vstupem k vodopádům Iguazú (k nimž jsme se vydali z brazilské strany). "Támhle v tom obchůdku," ukázal jsem směrem k prodejně se suvenýry, "ale měli už poslední." - "To je škoda," pronesl zklamaně. "Můžu si ho aspoň zkusit?" - "Jasně." V tu chvíli začalo pršet. "No nazdar, a já nemám deštník," vyděsil se. "Víš co, tak si ten klobouk zatím nech a vrátíš mi ho až v autobusu. Mojí holé hlavě těch pár kapek neublíží." Pro zajímavost: týž klobouk mám na hlavě v 1. dílu Čo bolo, to bolo, na fotce s Janem Saudkem. A teď se ukažte: komu sluší víc, mně nebo Karlovi? 

 

Klaus.jpg

Z rozhovoru s Václavem Klausem mám zajímavou historku. Když jsem zapnul dikrafon, všiml jsem si, že vzápětí spustil svůj také on. Zajímalo mě, proč to dělá. "Nevěřil byste, jací jsou někteří novináři. Během interview jiím třeba dojdou baterie." - "To není možné," rozhořčila mě nezodpovědnost kolegů, "já si beru vždycky nové." Když jsem pak přišel domů a chtěl rozhovor stáhnout, zjistil jsem, že se nahrálo jen prvních pár vět. Potom se diktafon rozbil. Druhý den jsem panu prezidentovi zavolal, zdali by mi poskytl svoji kazetu. Dlouho se smál, ale pak mi ji ochotně půjčil. Od té doby používám dva diktafony. 

 

dizdarvic.jpg 

Jediným bosenským prezidentem bývalé Jugoslávie byl Raif Dizdarevič. Hovořil velmi slušně česky, protože tady několik let působil jako velvyslanec. Z jeho vyprávění mě zaujalo, jak líčil nejvyšší sovětské představitele, které všechny velice dobře znal. Jako nabubřelé opilce. Komický byl konec našeho setkání, kdy ho paní fotografka požádala, aby si přesedl do křesla, pak zakopla o stojan a spadla mu do klína. :-) 

 

Moserova.jpg

Paní doktorka Jaroslava Moserová byla vzácná žena. Povídal jsem si s ní jako s místopředsedkyní senátu v její pracovně, probrali jsme leccos, včetně překládání knih Dicka Francise, zmínila se i o Janu Palachovi, o něhož se v posledních dnech jeho života starala. Vykouřili jsme spoustu cigaret, ale jejímu tempu jsem nestačil. Když jsem později přijel do Sydney, vyprávěli mi naši krajané, jak ji vítali, jako první demokratickou velvyslankyni Československa a jak byli poprvé na svého ambasadora hrdí.  

 

Born.jpg

Adolf Born mi byl vždycky sympatický. Svými obrázky i vousy. Setkání s ním bylo radostné a pan Born ho zakončil svou typickou kresbou kočky se špičatýma prsama, kterou mi věnoval. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že nepochopil můj fór, kdy jsem se ho ptal, jestli si víc cení titulu Kreslíř roku, který dostal v Kanadě, nebo skutečnosti, že o něm napsal Bruce Springsteen píseň Born in the U.S.A. :-)

 

Benes.jpg

Svatopluka Beneše jsem přiměl zavzpomínat na zlaté časy Barrandova. Začali jsme zastávkou na Terasách, pokračovali k bývalé vile Miloše Havla, před níž se mu vybavily večírky, které tu prožil, potom si v ateliérech, ve skladu kostýmů, vyzkoušel uniformu "svého" nadporučíka Lukáše ze Švejka (padla mu, jako kdyby ji svlékl včera) a naši procházku jsme zakončili v restauraci Trilobit (neplést si s Trilobit barem na Barrandovských terasách). "Za války tu výborně vařili, tak jsme sem o pauzách chodili," vyprávěl. "Když se natáčení protáhlo, mohl jste o patro výš i přespat. Občas toho využíval Oldřich Nový." Všiml jsem si, že u baru jsou na zdi podepsané tehdejší novácké hvězdičky. "Nechcete, aby se vám sem zvěčnil pan Beneš?" navrhl jsem vrchnímu. "A kdo to je?" zeptal se nechápavě. Nakonec jsem ho přesvědčil, že podpis člověka, který sem chodíval v dobách největšího barrandovského rozkvětu, jim jejich "zeď slávy" neznesvětí. Pan Beneš byl ztělesním prvorepublikového gentlemana. 

 

Hermanova.jpg

Ljuba Hermanová bývala čupr ženská a chlapi se za ní otáčeli. Nebyla prvoplánová krasavice (i když jsem viděl fotku ze soutěže, v níž se stala královnou krásy), ale měla šmrnc. O svých nápadnících dokázala hovořit vtipně, ale noblesně. Tahle generace to holt ještě uměla.

 

JKohout.jpg

Jára Kohout mě pobavil tím, jak po únoru 1948 uspořádal pro celníky na hranicích (myslím, že v Chebu nebo v Aši) představení a o přestávce přeběhl v kostýmu kohouta do Německa. V Americe měl později kočovnou hereckou společnost, jejíž členkou byla i ambiciózní mladá herečka, která si pořád zpívala. Když pak se souborem obědvali v jedné newyorské restauraci, všimla si, že pár stolů od nich sedí operetní skladatel Rudolf Friml. "Pane Kohoute, představte mě Mistrovi," žadonila. Principál se nakonec nechal přemluvit, přednesl její prosbu Frimlovi a ona okamžitě spustila árii z jeho světoznámé Rose-Marie. "Pane Kohout," obrátil se slavný skladatel česky na Járu Kohouta poté, co dozpívala a teatrálně se uklonila, "řekněte jí, ať se radši věnuje plotně." Jára Kohout jí to samozřejmě takhle tvrdě neřekl. Stejně si časem prosadila svou. Ta slečna se jmenovala Barbra Streisand.

 

Zemankova.jpg

Být první jazzovou zpěvačkou v Evropě, byl pro Inku Zemánkovou po nástupu komunistů k moci, velký škraloup. Dokonce tak velký, že se nějaký čas musela živit jako traktoristka. Jazz byl přece jen "zboží" našeho úhlavního nepřítele. Aby si mohla v té době vůbec zazpívat, musela zaparkovat traktor u kostela a jít si dovnitř zapět tajně. Nejraději prý měla Ave Maria. 

 

Branald.jpg

Spisovatel Adolf Branald měl spoustu zajímavých "prazážitků". Třeba jak mu dal jako klukovi jablíčko Alois Jirásek. Ve své vile měl ve skříni uschováno i několik vzácných relikvií. Zvoneček, který zdědil jeho tatínek po Josefu Kajetánu Tylovi nebo popel z původní budovy Národního divadla. 

 

Zazvorkova.jpg

Stella Zázvorková hovořila několika jazyky, byla výborná řidička a skvělá kuchařka. Když jsem k ní měl přijít domů, upekla mi báječný štrúdl. Nezvedl jsem se, dokud jsem ho nesnědl.

 

Ruzek.jpg

Martin Růžek zazvonil kdysi o Vánocích ve venkovské lékárně, kde býval můj tatínek lékárníkem. Omluvil se, že otravuje ve sváteční čas a poprosil o jakýsi lék. Tatínek nikdy nikoho neodmítl. Stejně, jako mě o mnoho let později neodmítl Martin Růžek, když jsem s ním chtěl udělat rozhovor.

 

Haken.jpg

Eduard Haken pocházel z rodu Volyňských Čechů a celý život se jim snažil pomáhat. Byl to velice slušný a pokorný člověk a vzpomínám si, že až do pozdního stáří si v městském autobusu zásadně nesedal, aby někomu, kdo to víc potřebuje, nezasedl místo. 

 

Kroner.jpg

Také Jozef Kroner byl vzorem skromnosti. Když jsem ho chtěl vyfotografovat se soškou Oscara, kterou dostal za Obchod na korze, po chvilce hledání ji sice našel v kredenci, ale pak mi navrhl, ať ho radši vyblejsknu s rybářským prutem, s nímž chodíval na hlavatky s Janem Werichem.

 

Kabatova.jpg

Když jsem psal knihu Jó, to tenkrát... nejvíc mi pomohla s kontakty na své kolegy Zita Kabátová. "Máte už Raoula Schránila? Nemáte? Počkejte, dám vám jeho telefon... A Gustíka Nezvala? Tomu ale radši napřed zavolám sama. Vám by to nezvedl. Už je dost marod. Ta vaše kniha je bezvadnej nápad, ale pospěšte si, věčně tady nebudem," vyzývala mě. Nutno podotknout, že než kniha vyšla, polovina lidí, se kterými jsem si v ní povídal, umřela (Karel Šíp mi dokonce krátce říkal "Smrťáku" a nějaký čas mi odmítal poskytovat interview). Nicméně Zita Kabátová, Raoul Schránil a Gustav Nezval na její křest přišli. A Zita Kabátová mě později požádala, abych se stal na oplátku kmotrem její knihy.

 

Janzurova.JPG

Iva Janžurová je velice příjemná dáma a výborná herečka. Rozhovory s novináři sice nevyhledává, ale já měl štěstí, že si na mě udělala o pauze natáčení jakéhosi seriálu čas. Každopádně mám radost, že nepověsila svoji komiku (jak vyhrožovala) definitivně na hřebík. Byla by to ohromná škoda.

 

Bittova.jpg

S Ivou Bittovou jsem se poprvé setkal na Bratislavské lyře 1980, na níž jsme oba účinkovali. Ona v duetu s Bobem Frídlem. Když jsem s ní dělal o mnoho let později interview, upozorňovala našeho fotografa s úsměvem, že je čarodějnice, a že mu fotky nevyjdou. A tak se taky stalo. Přestože šlo o zkušeného profesionála, ověnčeného několika cenami, na filmu nebylo vůbec nic! Nakonec ji musel fotografovat znova. To jsou věci.

 

danmccafferty.jpg

"Dej mi prosím tě cigáro," vyžebral na mě 'elemku' na výstavě hudebních nástrojů v Mnichově Dan McCafferty - zpěvák skupiny Nazareth. "Příští týden jsme v Čechách, tak ti ji vrátím," vtipkoval. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak bylo za totality nepředstavitelné, aby hráli Nazareth v Praze a dnes účinkují i na českém venkově. Stejně jako Deep Purple. Zaplať pánbůh.

 

 Nagy.jpg

"Když jsem byl letos v Americe, tak jsem si tam 'zažebral' s místními pouličními muzikanty," chlubil se Peter Nagy. "A zažebral by sis i na Karlově mostě?" provokoval jsem ho. "Proč ne," odpověděl bez sebemenšího zaváhání někdejší Zlatý slavík. Sedli jsme tedy do auta, zajeli ke mně domů pro kytaru a Peter, v pozadí s Hradčanami, spustil (pikantní na tom bylo, že se tak stalo pár měsíců po rozdělení Československa :-). Simona a Garfunkela, Dylana... když jsem píseň znal, přidal jsem se. Navíc jsem mu do futrálu hodil pro začátek stovku. Nevyžebral ani korunu. 

 

KaL.jpg 

S Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem jsme měli velmi přátelské vztahy, takže mě bez problémů přijali v šatně divadla Ypsilon. Když jsme s rozhovorem skončili, odskočil jsem si na záchod a pak nás společně kolega vyfotografoval. Když pak grafik posuzoval kvalitu diáku (jednalo se o jiný, než vidíte), měl k dispozici jen lupu. Psal se počátek devadesátých let a doba počítačů ještě byla daleko. Fotka, která pak vyšla přes půl stránky, pobavila zejména ženy. Měl jsem na ní totiž (ještě ze záchodu) rozepnutý poklopec, což na tom maličkém diapozitivu nebylo vidět :-).

 

Vlk.jpg

S kardinálem Miloslavem Vlkem jsem si povídal v Arcibiskupském paláci. Více než o církevní věci jsem se zajímal o ryze lidské činnosti, kterým je vystaven, jako třeba jestli umí pracovat s počítačem (bleskově vyndal ze skříně notebook), jakým jezdí autem ("pane tajemníku Hermane, jaké vlastně máme auto?"),  kam chodí na obědy (vařila mu kuchařka) a podobně. Byl bezprostřední, ale kardinál Duka mi přišel o pár let později ještě o chloupek přirozenější, a byl mi o něco bližší.

Vašek Vašák

Vašek VašákRe: Svatava12:503.1.2014 12:50:02
Vašek VašákRe: Lída V.12:423.1.2014 12:42:58
SvatavaPři čtení (zatím)07:503.1.2014 7:50:19
Lída V.Tak toto pokračování mě oslovilo00:443.1.2014 0:44:43
Vašek VašákRe: bosorka20:182.1.2014 20:18:41
Vašek VašákRe: Zip20:162.1.2014 20:16:50
bosorkaA je to hezký18:562.1.2014 18:56:35
ZipPěkné pokračování sbírky,18:372.1.2014 18:37:18
Vašek VašákPane Alime,17:442.1.2014 17:44:15
Saltos AlimAch ta dotěrnost17:302.1.2014 17:30:26
Vašek VašákIvano F.15:162.1.2014 15:16:30
Ivana F.Tak téma klobouk,14:122.1.2014 14:12:10
Vašek VašákMarku, na každé setkání -13:482.1.2014 13:48:28
Vašek VašákLa Michaelo,13:412.1.2014 13:41:26
Vašek VašákNaďo Dé13:382.1.2014 13:38:02
Marek TrizuljakJo - a ten klobouk12:562.1.2014 12:56:34
Marek TrizuljakKrásné...12:542.1.2014 12:54:10
La.MichaelaVěřím,že to bylo i po druhé hezké.12:132.1.2014 12:13:05
Naďa DéP.S. Klobouk12:002.1.2014 12:00:01
Naďa DéMoc se těším11:582.1.2014 11:58:19

Počet příspěvků: 20, poslední 3.1.2014 12:50:02 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
12,18 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.