Rikíček kousavý

čtvrtek 14. leden 2016 20:45

Mangusta
it.wikipedia.org

Indické promyky i jejich příbuzné africké mangusty jsou - i když na to nevypadají - neohrožení lovci jedovatých hadů. Domorodci si je tudíž ochočují a umisťují je do dětských pokojíčků. Co kdyby jejich potomky chtěla navštívit kobra, což se tu prý často stává. A ono to funguje. Tito chlupáči jsou proti hadímu uštknutí imunní.


První britský nositel Nobelovy ceny za literaturu Rudyard Kipling nazval promyku mungo ve své Knize džunglí Riki Tiki Tavi. Já osobně jsem mu říkal Rikíček kousavý (byl to kluk).

 

Promyka_mungo_srna1596.blog.cz.jpg
Promyka mungo je mangustě velmi podobná. I ona je na první pohled roztomilá, také ona je velmi kousavá
(foto: srna1596.blog.cz)


Babička ho lovit nenaučila
Přesně takovou šelmičku totiž kdysi kdosi přivezl darem mému strýci Járovi a ten ji „zapomněl“ u mojí řevnické babičky. Rikíček, jak jsme mu říkali, nám to vytržení z volné přírody nikdy neodpustil. Ani se mu nedivím. Strávit deset let na vodítku, protaženém za šuplík od kredence, by mě taky nebavilo (v žádné zoo toho lumpa nechtěli). Přestože mu babička všemožně podstrojovala (kupovala mu biftek) a vodila ho pravidelně na zahradu, počkal si vždycky, až se k němu otočí zády, a pak ji zákeřně kousl do achilovky. To se dělo od miminkovského věku až po stáří. Zuby měl ostré, jak jehly. O ochočení v jeho případě nemohlo být ani řeči. Pokud se mu podařilo uprchnout, plenil nekompromisně okolní kurníky a králíkárny. Zajímavé bylo, že mu sice zůstal instinkt pro rozbíjení vajíček o kámen, avšak bojovat s hady dočista zapomněl. Když jednou našel na zahradě užovku, nezakousl se jí bleskurychle do hlavy, jak by správně měl, ale šel ji utopit, což českého plaza hlasitě rozesmálo. Dovednosti, potřebné k přežití, totiž předávají mláďatům starší příbuzní. Strýc Jára ani babička se však nikdy žádné kobře do hlavy nezakousli, takže kdo to měl toho chlupatého chudáka naučit?!

  

mangusta-zihana_romankomender.cz.jpg

Mangusta žíhaná
(foto:romankomander.cz)


Řádí, jako paviáni
Mangusty jsou inteligentní a velmi společenská zvířata. Menší druh, kterému se říká liščí, třeba bydlí ve společné domácnosti se svými setřenkami surikatami. Mangusty žíhané se zase neustále motají kolem prasat savanových. Ze začátku to bylo čuníkům podezřelé, až zjistili, že jejich klíšťata jsou pro ně něco jako buráky. Chutnají jim i termiti, do jejichž domovů čas od časů zabloudí. Největší přátelství však uzavírají s paviány, s nimiž se dokážou pošťuchovat od rána do večera. Někteří vědci je dokonce podezírají z toho, že se s nimi nejen pošťuchují, což ale opičáci rezolutně odmítají.
Mezi mangustami panuje přísná hierarchie. V čele až třicetičlenné partičky je dominantní samec, oklopený svými obdivovatelkami, kterých je tolik, kolik uživí. Samičky (alespoň u mangust) jsou totiž dost rozmařilé. Ostatní samci smečky jsou ke svému šéfovi až nechutně servilní. Celý den se před ním plazí, pochlebují mu a olizují ho, zatímco on má pro ně jen nadávky a kopance. Mimochodem, o tom, kdo stane v čele smečky, nerozhoduje síla, ale bezbřehé sebevědomí a smrad, v němž pravidelně vítězí nejstarší člen skupiny.
Při hledání potravy se mezi sebou mangusty domlouvají vrčením a každé dva tři dny se stěhují do jiného úkrytu, aby je nikdo nevystopoval. Když je přepadne tma, přenocují tak, že si prostě lehnou na hromadu jeden přes druhého.

 

mangusta_lisci.jpg

Mangusta liščí
(foto: Vašek Vašák)


Přednost má Velký šéf
Na páření mají mangusty vyhrazenou poměrně krátkou dobu, kterou se snaží využít, jak nejlépe umějí, takže už deset dní po porodu maminy hlásí, že jsou znova v říji. Přednost má vždy Velký šéf. O dámy, které mu nepodléhají, svádějí podřízení pánové souboje. Ale nebojte se, nikdo si nijak zvlášť neublíží a v podstatě žádný neostrouhá. Březí samice se ve finále vzájemně domluví, aby vrhly ve stejný den a neslavilo se na několikrát. O mláďata se stará celá komunita, která čerstvě narozená klubíčka naučí postupně všechno, co potřebují umět a vědět: jak nadbíhat předsedovi, jak rozlousknout brouka, jak ulovit hada, pavouka, štíra, jak chlupatou housenku a žábu, které je nutno nejdřív poválet v prachu, aby se z nich setřel jedovatý sekret. S mládětem chodí prvních deset týdnů vždy někdo dospělý, který ho chrání. Po tři čtvrtě roce holky ve skupině zůstávají, zatímco kluci si zakládají svou vlastní. Někdy k odchodu přemluví i své fanynky. A když nepřemluví, svým smradem časem určitě nějaké získají.  

 

mangusta__it.wikipedia.org.jpg

Mangusta
(foto: it.wikipedia.org)

 

Zajímavosti
+ Mangusty jsou vzdálené příbuzné s cibetkovitými a kočkovitými šelmami a s hyenami

+ V Ugandě mají dominantní samci až deset nevěst
+ Mangusta jižní je nejmenší africkou šelmou (měří 18 až 28 cm)
+ Největšími nepřáteli mangust a promyk (oboje podčeledi se snaží útočníky odradit vypouštěním smrdutých análních výměšků) jsou šakal čabrakový, gepard a draví ptáci
+ Dokážou vyvinout rychlost až 60km/hod a dožívají se 20 let
+ Promyky mungo byly začátkem 20. století přivezeny z Indie na chorvatský ostrov Mljet, aby tam vyhubily hady, což se jim podařilo, jenže se tu přemnožily (podobně jako v Austrálii, na Novém Zélandu a na Havaji)

 

A ještě pohled na mangusty očima Vladimíra Vysockého (překlad Jana Moravcová) 
Tady mohou zájemci slyšet píseň v mé úpravě: http://jdem.cz/bu7b74

PÍSEŇ O MANGUSTÁCH

 

Člověk křičel, nevěděl si rady
Hadi, hadi, všude samý had!
Pusťte šelmy na prokleté hady
Mangusty hned přišly pomáhat 

 

Hrnuly se s chutí, s chutí do rachoty
Vítězně šly z každé arény
Přes neděle, ba i, ba i přes soboty
Jely pořád tvrdě na směny
 

 

A teď to přijde, a teď to bude smutné
Poslouchej a všechno mi to věř 
Člověk se bál a tak, jako když utne
prohlásil, že mangusty jsou zběř
 

 

Poštval na ně psy, pak oka líčil
Do pytlů pak poraněné cpal
Co je platné mangustě, když křičí:
„Prospěšná jsem a chci lovit dál!“
 

 

Na pytle pak dopadaly hole
Mangustám ty šlehy braly dech
Trochu proto, že každý z nich bolel
A trochu proto, jaký to je pech
 

 

Štěstěna je prý nejistá a vratká
Kdo se hodil, už se nehodí
Jejich chyba, vzali to moc zkrátka
Tihle příliš pilní nimrodi
 

 

K mangustám se lidi točí zády
Účtují, a pokud možno hned
Lidi zkrátka potřebují hady
Lidi totiž potřebují jed
 

 

Lidi totiž potřebují jed

 

 

 

Vašek Vašák

Související články


JaromírStále14:4123.1.2016 14:41:14
Vašek VašákMarku, taky jsem přemýšlel o tom, co s tím20:1415.1.2016 20:14:49
Vašek VašákIvano F.,20:1015.1.2016 20:10:46
Marek TrizuljakAno, je to vlídné, svižné, vtipné19:4615.1.2016 19:46:45
Ivana F.Zajímavé zvířátko,19:4215.1.2016 19:42:23
Vašek VašákZdeňku, vašeho uznaní si považuju,14:1115.1.2016 14:11:46
Zdeněk HosmanSvižný blog12:4215.1.2016 12:42:37
Vašek VašákMilý pane Varguliči,12:1315.1.2016 12:13:26
Vašek VašákSvatavo, s babičkami12:1115.1.2016 12:11:37
janvargulič.,.elegantně zavedl...09:2915.1.2016 9:29:01
SvatavaAno, měla to být poklona08:1915.1.2016 8:19:47
Vašek VašákBlanko-Dano,07:0815.1.2016 7:08:17
Vašek VašákSprávný Levape :-)07:0615.1.2016 7:06:41
Vašek VašákJá je nevymýšlím,23:2214.1.2016 23:22:21
SvatavaStotřicítka (...59.130)23:1614.1.2016 23:16:01
Vašek VašákLevape, koukám,22:4914.1.2016 22:49:17
Vašek VašákHonzo, smrad to byl takový pyžmový,22:4514.1.2016 22:45:17

Počet příspěvků: 25, poslední 23.1.2016 14:41:14 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
14,12 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.