Ženy nás nechápou

úterý 14. červen 2016 10:28

cz.depositphotos.com

Každý muž se stane dřív nebo později sběratelem. Jen muži se dokážou nadchnout pro něco tak vzrušujícího. Ženy nechápou, jak se můžeme celé hodiny kochat pohledem na pečlivě seřazené exempláře, neustále je přerovnávat a láskyplně z nich stírat prach. Proč raději neutíráme prach z televize?

 

Jako první jsem sbíral známky. Významně k tomu přispěla dvě dědečkova alba, jimž vévodila trojúhelníková známka nosorožce. Nikdo ve třídě takovou neměl. Fascinovaly mě také názvy zemí, z nichž známky pocházely. Habeš, Ruanda Urundi, Rhodesie a Njasko. Snil jsem o tom, že se tam jednou podívám a přesně takového trojúhelníkového nosorožce potkám.

Zpočátku moje sbírka utěšeně rostla. Kdykoli nám někdo napsal, hned jsem sahal po obálce a nedočkavě odlepoval známku nad horkou párou. Někdy jsem ji odtrhl příliš brzo a pár zoubků na ní zůstalo. Ale zub sem, zub tam. Na detailech jsem nelpěl.

Nejvíc jsem měl šedesátihaléřových známek s modrým portrétem prezidenta Zápotockého, hnědých stejné hodnoty s vyobrazením odpichu vysoké pece a zelených Hradčan.

Vzal jsem sbírku do školy. „Ty jo, ten nosorožec je dobrej,“ vykřikl nadšeně spolužák, „vyměním ho s tebou za zelenýho Zápotockýho, toho ještě nemáš.“

„Mně stačí modrej, zelenej Zápotocký vypadá jako po opici,“ namítl jsem.

Sbírka uvízla na mrtvém bodě. Jiné známky než se Zápotockým, vysokou pecí a Hradčany u nás v té době k mání nebyly.

Potom se ve třídě rozmohly burzy odznaků. „Kde jsi sehnal mercedes?“ vyzvídal jsem s obdivem na Pepíkovi.
„Napsal jsem si o něj. Stačí mít adresy firem a německy psaný dopis.“ Okamžitě jsem si to sehnal a ještě večer obeslal Mercedes-Benz, Ford, Jaguar, BMW a Porsche. Jednu adresu si pamatuju dodnes: Jaguar Cars, Ltd., Coventry, England.
Za měsíc mi přišla první odpověď. Až z Ameriky! Bylo to vzrušující. Upaloval jsem s dopisem za doktorem Havelkou, aby mi ho přeložil. Stálo tam: Vážený pane, velice nás těší Váš zájem o naše vozy. Pro případ,  že byste si chtěl některý koupit, přikládáme prospekty nejnovějších modelů. S úctou Henry Ford II.  Je to možné? Samotný Henry Ford II. se mi obtěžoval odepsat. Okouzleně jsem listoval útlou brožurou s fotografiemi bouráků. Tu se proháněly po poušti, tu po břehu moře, tu po široké dálnici. U Forda Mustanga (o jehož koupi jsem vážně uvažoval) byl zapíchnutý modrý odznáček.

Během čtrnácti dnů jsem dostal další prospekty. Byl jsem nadšen. U sbírání odznaků jsem vydržel nejdéle. Tři roky.

Když bylo mému synovi dvanáct, tedy zhruba tolik, kolik bylo tenkrát mně, všechny své sbírky jsem mu věnoval. Nedávno jsem se ho ptal, jestli některou ještě má.
„Nemám, ale můžu ti říct, že nejvíc zabodovaly odznaky. Spolužák mi dal za ně céčka.“ 

„Cože, tys je vyměnil za pitomý umělohmotný řetízek?“ rozčílil jsem se.
„Víš, jak tenkrát céčka frčela?“
To jsem opravdu nevěděl. V té době už jsem byl dospělý. 




(z knihy Lelky z kabelky)

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
11,52 (VIP)

Tipy autora

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky