Jak pomáhal "pražský faktor"

sobota 12. listopad 2016 12:39

Peter Lipa
redutajazzclub

Bratislavský bluesový zpěvák, známý i u nás. O "pražském faktoru", zpívání s Bobby McFerrinem i účinkování se svým synem jsem hovořil s Petrem Lipou. Joe Cockerem z Blavy. 

 

Je těžké živit se víc než 40 let blues?

Já jsem měl dlouho zásadní problém, že jsem nemohl nahrávat. První desku jsem natočil až ve čtyřiceti! Důvodem bylo, že ředitel tehdy jediného slovenského vydavatelství OPUS mě neměl rád a ze všech plánů mě škrtal. Když nahrávala desku moje kapela Revival Jazz Band, musela na ní mít jen instrumentálky. Nakonec mi pomohla Praha. V 80. letech jsem začal hrát s Lubošem Andrštem, dostali jsme se do edičního plánu Supraphonu a já měl doma argument: „V Praze můžu a tady ne?!“ Díky tomu se mi podařilo vydat desku i doma.

DSC_6885.jpg 

Foto: Milan Linhart

Jak vzpomínáš na šestiletou spolupráci s Andrštem?

V Lubošovi jsem poznal skvělého profesionála, který dělá muziku zodpovědně a má k ní zvláštní přístup, který mi vyhovoval. Samozřejmě měla v kapele významnou funkci instrumentální složka, takže naše nahrávky vypadaly tak, že jsem na začátku a na konci něco zazpíval a mezitím byla sóla. Díky Lubošovi a Blues Bandu opět zapůsobil v Bratislavě „pražský faktor“, protože si řekli: „Aha, to je ten Lipa, který má v Praze kapelu“.

 

Bratislava vzhlížela k Praze, časem ale začali Češi závistivě pokukovat, co zajímavého se v hudbě děje u vás...

Tento muzikantský dialog stále funguje. Když se setkáme s Pražáky, tak chválí to, co je dobré u nás a naopak. Každý vidí výhody toho druhého a ty svoje si neuvědomuje. Vy berete třeba jako samozřejmost, že můžete hrát po klubech. U nás kluby prakticky neexistují.

 

Do širšího povědomí jsi vstoupil na 2. československém beatovém festivalu v roce 1968 se skupinou Blues Five...

Hráli jsme písničku I Don´t Need No Doctor (hit Ray Charlese z roku 1966 – pozn.aut.). V Bratislavě jsme byli celkem známá klubová kapela, účinkovali jsme ve Véčku, což býval slavný Vysokoškolský klub, ale tohle byl náš první „zahraniční“ výšlap a rovnou do pražské Lucerny.

 

Tehdy to ještě nebylo zahraničí...

Nebylo, ale Praha a Lucerna už bylo pro kapelu něco. Navíc skutečnost, že nás vyhlásili Objevem festivalu, nám na Slovensku velmi pomohla. Do té doby jsme neměli žádné nahrávky, účinkovali jsme v klubech a na tancovačkách a najednou jsme zabodovali v Praze! Dělali jsme převzaté věci a speciálně je upravovali.

 

worldstarsmusic.jpg

Foto: worldstarsmusic

 

Já osobně považuju za nejpovedenější cover verzi píseň The Beatles A Little Help From My Friends v podání Joe Cockera.

I pro nás byla geniální. V té písni řekl Joe Cocker o sobě možná víc, než kdyby napsal vlastní skladbu. Po čtyřiceti letech jsem ji taky nahrál, ale trošku jazzověji, než on.

 

Tipnul bych si, že Joe Cocker je tvůj oblíbenec. Navíc, jak tak koukám, jste si i vizuálně podobní...

Ano. Mám jednu příhodu, kdy jsme hráli s kapelou na Světové výstavě v Lisabonu, potom jsme šli do nějakého klubu, kde se jammovalo, zahráli jsme tam dvě tři písničky, a když si pak moji mladí kolegové povídali s místními děvčaty, ty se jich ptaly: „Jaké je hrát s Joe Cockerem?“ (smích)

 

Změnilo se nějak blues za těch skoro padesát let?
Změnilo, protože se změnil svět. Nikdy to nebyla separovaná místnost, do které nesměl nikdo vkročit. Naopak. A tak to má být. Já osobně blues v jeho krystalické podobě nemusím, protože mám pocit, že mi už nepřináší další informace. Všechny ostatní projevy, kde jsou aspoň stopy nějakého blues v jiném kontextu, mě ale strašně zajímají. Steve Winwood byl pro mě bluesový zpěvák, přestože těch klasických „dvanáctek“ hrála kapela Spencer Davis Group jen pár. To samé platí o Cockerovi. Podle mě je bluesman i Sting. Období, které mi otevřelo oči ve smyslu, co se dá s bluesovým cítěním dělat, byla doba skupiny Blood, Sweat & Tears.

 

Prý sis v roce 1986 zazpíval s Bobby McFerrinem?

To bylo dávno před jeho hitem Don´t Worry, Be Happy. Já už jsem ale o něm věděl, tak jsem ho pozval na Bratislavské jazzové dny. Měl u nás sólový koncert a bylo to vůbec jeho první turné, na kterém vystupoval úplně sám. Koncert byl velmi úspěšný, všichni tleskali, a když došlo na přídavek, přišel ke mně, protože jsem ho uváděl, a povídá: „Nechceš si se mnou zazpívat?“ Někdo mu totiž předtím ukázal moji desku, takže věděl, že jsem zpěvák a dokonce tušil, co zpívám. Samozřejmě jsem souhlasil, protože to byla příležitost, které jsem se musel chopit ocitl se s Bobby McFerrinem na jedné scéně. Zazpívali jsme spolu One Note Samba. Byl to pro mě životní zážitek.

 

DSC_6894.jpg

Foto: Milan Linhart

 

V poslední době je tvým pianistou tvůj syn...

Zařadil se do té plejády skvělých klavíristů, o které jsem se opíral a je to pro něj dost zodpovědná pozice. Na jednu stranu si mohou lidi myslet, že je tam proto, že je můj syn, ale já bych si nemohl dovolit zaměstnávat někoho, kdo by nehrál dobře, protože bych tím uškodil jemu i sobě. Mám pocit, že tu funkci plní dobře. Kromě toho má vlastní projekt Nu Folder, kde dělá takzvanou chillout music. Ale živí se u mě (úsměv).

 

Jak bys chtěl, aby se vyvíjel tvůj život?

Jsem spokojený, že ještě můžu zpívat a byl bych ještě spokojenější, kdyby to nějaký čas vydrželo, protože mi to dělá čím dál tím větší radost a jsem za to čím dál tím vděčnější. Jsem rád, že se mnou chtějí hrát o čtyřicet let mladší lidi. Ne proto, že to je nějak výnosný kšeft, ale zřejmě kvůli hudbě a kvůli tomu, co dělám a jak to dělám. To je pro mě zavazující. Když budu moci dělat nové písničky a lidi si budou kupovat moje cédéčka, budou chodit na koncerty a tleskat, tak budu šťastný a budu to dělat, dokud to půjde.

A tady si můžete Petra poslechnout: http://jdem.cz/cmznh7

Vašek Vašák

Související články


Vašek Vašák

Vašek Vašák

Fejetony, fotoblogy a jiné drobnosti (pokud možno veselé)

Novinář, muzikant, hudební skladatel a (s prominutím) spisovatel :-) Flag Counter

REPUTACE AUTORA:
11,52 (VIP)

Tipy autora

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Záznamy z archivů, abych mohl dokončit knihu
  • Texty Fulghuma, Leakocka, O´Henryho a dalších, s nimiž je sranda

Co právě poslouchám

  • Ticho. Čím jsem starší, tím víc mu přicházím na chuť :-)

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky